Historie obce

První písemná zmínka o Příkazech se nachází v zemských deskách z roku 1503, kdy byly Valašské Příkazy součástí brumovského panství a patřily vrchnosti v Návojné. Původní název Przikazy (1520) se několikrát měnil. Na současné Valašské Příkazy byl ustálen v roce 1925. Název je patrně odvozen od slova příkaz, rozkaz, nebo podle slova překaza jako překážka.

Jako pohraniční ves trpěly Příkazy několikrát válečnými útrapami. Z dějin je známo, že osada zažila roku 1604 vpád Bočkajových povstalců, za třicetileté války přestála tažení švédského vojska k Brumovu, k ničení došlo i při turko-tatarských vpádech roku 1663. Nejvíce ves utrpěla při vpádu Tatarů v roce 1663, kdy byli její čtyři obyvatelé zabiti. Tehdy žilo v osadě sedm rodin. V roce 1670 bylo ve vsi osm usedlostí, žádná nebyla opuštěná. Za kruté kurucké vojny (1703-1710) byla osada vypálena.

Od roku 1750 měla obec již prý pálenici s panskou výsadu na výrobu slivovice a borovičky a ta je dodnes proslavena kvalitní slivovicí daleko za hranicemi okresu. Od poloviny 18. století do roku 1886 byl v obci také vrchnostenský pivovar a do roku 1896 i mlýn. V roce 1832 vypukla na jihovýchodním Valašsku epidemie cholery. Jeden z tzv. cholerových hřbitovů pro pohřbívání zemřelých z Poteče, Horní Lidče a Příkaz byl nad pálenicí.

V roce 1924 byl v obci obchod se dřevem, dva hostince, pálenice, obuvník a dva stolaři. V roce 1935 přibyla ještě pila, kolář, trafika, truhlář a domácí výrobna papučí. Zlepšení hospodářské situace přinesla až stavba železniční trati z Horní Lidče do Púchova. V obci se dlouho udržovala tradice domácí výroby papučí a většinu lidí živila těžká práce na poli. Chudá zemědělská ves se po roce 1945 začala měnit, a to hlavně díky výstavbě rodinných domků.

V posledních letech obec získala novou tvář vlivem rekonstrukce hlavní silnice. Tato změna s sebou přinesla také výstavbu chodníků, parkové úpravy se zelení a květinovou výsadbou. Od roku 2003, byly v obci zrekonstruovány obecní byty a nově postaveny dva obecní dvojdomky. Vyrostlo několik nových rodinných domů u hlavní silnice směrem na Valašské Klobouky a dalších patnáct je postaveno a rozestavěno v novém stavebním obvodu za železniční tratí. Za posledních patnáct let vzrostl počet obyvatel z 217 na současných 312.

V roce 1788 měla být v obci zřízena škola i pro Poteč, Horní Lideč a Študlov, ale pro nezájem vrchnosti se plán neuskutečnil. Kolem roku 1824 vyučoval děti po domech učitel Pavel Veselý z Valašských Klobouk, v roce 1828 zde byla zřízena škola v malém dřevěném domku o jediné místnosti, která byla současně učebnou i učitelovým bytem. Na jejím místě dnes stojí dům č.p. 31. V roce 1933 byla postavena nová škola, která sloužila až do roku 1973 jako neúplná základní škola. Poté, co byla zrušena, vznikla jejich v původních prostorách mateřská škola. Ta zde byla provozována do roku 1991. V současné době není v obci žádné školské zařízení a děti navštěvují dle výběru rodičů základní školu v Horní Lidči nebo ve Valašských Kloboukách.

Obec patřila vrchnosti v Návojné a až do roku 1849 byla součástí brumovského panství, které náleželo k uherskohradišťskému kraji. Od roku 1850 byla obec součástí politického okresu Uherský Brod a spadala do obvodu okresního soudu ve Valašských Kloboukách. V roce 1960 se stala součástí okresu Vsetín. Nyní náleží ke Zlínskému kraji. Obec patří do římskokatolického farního obvodu Valašské Klobouky.